Celý můj odchod z bývalého prostředí, kde jsem přestával být sám sebou měl dlouhodobou předehru. O tom napíši někdy jindy, tedy snad. Teď Vám chci popsat včerejší události okolo mého posledního zaměstnání ve firmě Simoldes Plasticos v Lipovce mezi Rychnovem na Kněžnou a Solnicí (trvalo pouze sedm dní), ale i tak si myslím, že bych za to měl dostat nějakou odměnu.
Dostal jsem se tam přes firmu, jež zprostředkovává práci. Nastoupil jsem 3.11.2016 a musím říci, že jsem byl unešen tím, jak mne přijali. To zkrátka nemělo chybu, moderní hala čerstvě postavená, všude čisto, uvařili kávu,podali vodu, posadili mne v kanceláři, kde jsem čekal na přijetí přímo panem ředitelem Herbertem Venturou, kdo šel okolo mně okamžitě podával ruku na pozdrav. U našeho jednání musel být přítomen tlumočník, pan Ventura je portugalské národnosti. Měl jsem zastávat funkci operátora výroby (skladník) a tak se taky stalo. Hned po přijetí jsem nastoupil na zásobování vstřikovacích lisů granulemi, naučil jsem se rozeznávat jednotlivé šarže granulí, jež jsou polotovarem pro budoucí výlisky automobilových dílů, naučil jsem se jezdit se zásobovacím vláčkem, to mě moc bavilo, ve volnějších chvílích jsem poklízel pracoviště zametáním abych se nenudil.
Druhý den jsem již jezdil s vysokozdvižným vozíkem a s retrackem, zakládal jsem materiál do vysokých regálů, třídil, polepoval čárovými kody, rozbaloval přijatý materiál z kamionů, nakládal kamiony nebo je vykládal. Zatím jsem pracoval bez zimních ochranných pomůcek (byla mně přidělena pouze jedna mikina, dvě trika a pracovní boty, v nichž se neuvěřitelně kazila noha (boty z umělý hmoty). Venku byla docela zima a tak jsem místy docela vymrzl. Nebylo pro mě místo na šatně, převlékal jsem se na parkovišti. To všechno jsem bral, říkal jsem si, že se to zlepší.
Ale co mě přivádělo k údivu bylo to, že jsem začal pomalu zjišťovat, že prostory určené k manipulaci a skladování materiálu jsou nedostatečné. Díky tomu vznikala spousta vícepráce, velel mně kde kdo a dostával jsem další úkoly, přestože jsem nestačil dokončit předešlé. Samozřejmě jsem nebyl tak rychlý jako zkušení pracovníci, ale snažil jsem se jak nejlépe jsem dovedl.
Zatímco já pracoval třeba na vykládce kamionu venku na dvoře, hledal mě mistr na hale. Anebo opačně,začal být nepříjemný a jednou mně dal za úkol, abych našel tu a tu krabici pomocí jejího identifikačního kodu. Vůbec neupřesnil ve kterém sektoru by se mohla nacházet, jenom řekl:" Máš na to deset minut!" No zkrátka mazec!
Za dva dny jsem dostal identifikační kartu k registrování docházky. Poctivě jsem každé ráno zaznamenal svůj příchod, po práci odchod. Pomalu jsem se začal zdokonalovat v práci na ještěrce a retracku, šlo mně to a hlavně mě to bavilo, mám rád fungující moderní techniku.
Poslední den mé práce (11.10.) jsem dostal za úkol převozit z haly na dvůr dva kamiony prázdných beden a stohovat je venku na sebe po šesti. V šest jsem sedl na vysokozdvižný vozík a slezl jsem v devět promrzlý na kost. Zašel jsem na kantýnu dát si horký čaj a hned jsem dostal od podřízené mistra za úkol vyložit další kamion. Dal jsem se do práce a najednou se objevil mistr a seřval mne kde se flákám. Něco ve mně ruplo. Řekl jsem mu, že jestli má pocit, že málo pracuji tak že já tam nemusím být. Poslal mě na osobní ať dám výpověď. Sebral jsem se a šel, šikanovat se nenechám, na to jsem dost starý. Teď po měsíci se začala zajímat agentura o moji pracovní docházku a to proto, že moje elektronická docházka vykazuje pouze sedm hodin za těch sedm pracovních dní co jsem odpracoval a že se s tím nedá nic dělat. Týden jsem dřel jako vůl a teď tohle! Teď už vůbec nelituji, že jsem to vzdal. Na tuto firmu pasuje jedno staré české pořekadlo a to zní:" Navrh huj a vespod fuj!" Dostanu za týden poctivé práce zaplacen jeden den, prodělek je taky kšeft. Drahocenná zkušenost. Howgh!