Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem se nechal napálit

10. 11. 2016 4:37:21
Odstěhoval jsem se na Rychnovsko za prací, za novým životem. Bouchli ve mně na stará kolena saze a tak jsem se rozhodl zásadně změnit svůj život a tento článek by měl pomoci ostatním, aby se nenechali napálit jako já.

Celý můj odchod z bývalého prostředí, kde jsem přestával být sám sebou měl dlouhodobou předehru. O tom napíši někdy jindy, tedy snad. Teď Vám chci popsat včerejší události okolo mého posledního zaměstnání ve firmě Simoldes Plasticos v Lipovce mezi Rychnovem na Kněžnou a Solnicí (trvalo pouze sedm dní), ale i tak si myslím, že bych za to měl dostat nějakou odměnu.

Dostal jsem se tam přes firmu, jež zprostředkovává práci. Nastoupil jsem 3.11.2016 a musím říci, že jsem byl unešen tím, jak mne přijali. To zkrátka nemělo chybu, moderní hala čerstvě postavená, všude čisto, uvařili kávu,podali vodu, posadili mne v kanceláři, kde jsem čekal na přijetí přímo panem ředitelem Herbertem Venturou, kdo šel okolo mně okamžitě podával ruku na pozdrav. U našeho jednání musel být přítomen tlumočník, pan Ventura je portugalské národnosti. Měl jsem zastávat funkci operátora výroby (skladník) a tak se taky stalo. Hned po přijetí jsem nastoupil na zásobování vstřikovacích lisů granulemi, naučil jsem se rozeznávat jednotlivé šarže granulí, jež jsou polotovarem pro budoucí výlisky automobilových dílů, naučil jsem se jezdit se zásobovacím vláčkem, to mě moc bavilo, ve volnějších chvílích jsem poklízel pracoviště zametáním abych se nenudil.

Druhý den jsem již jezdil s vysokozdvižným vozíkem a s retrackem, zakládal jsem materiál do vysokých regálů, třídil, polepoval čárovými kody, rozbaloval přijatý materiál z kamionů, nakládal kamiony nebo je vykládal. Zatím jsem pracoval bez zimních ochranných pomůcek (byla mně přidělena pouze jedna mikina, dvě trika a pracovní boty, v nichž se neuvěřitelně kazila noha (boty z umělý hmoty). Venku byla docela zima a tak jsem místy docela vymrzl. Nebylo pro mě místo na šatně, převlékal jsem se na parkovišti. To všechno jsem bral, říkal jsem si, že se to zlepší.

Ale co mě přivádělo k údivu bylo to, že jsem začal pomalu zjišťovat, že prostory určené k manipulaci a skladování materiálu jsou nedostatečné. Díky tomu vznikala spousta vícepráce, velel mně kde kdo a dostával jsem další úkoly, přestože jsem nestačil dokončit předešlé. Samozřejmě jsem nebyl tak rychlý jako zkušení pracovníci, ale snažil jsem se jak nejlépe jsem dovedl.

Zatímco já pracoval třeba na vykládce kamionu venku na dvoře, hledal mě mistr na hale. Anebo opačně,začal být nepříjemný a jednou mně dal za úkol, abych našel tu a tu krabici pomocí jejího identifikačního kodu. Vůbec neupřesnil ve kterém sektoru by se mohla nacházet, jenom řekl:" Máš na to deset minut!" No zkrátka mazec!

Za dva dny jsem dostal identifikační kartu k registrování docházky. Poctivě jsem každé ráno zaznamenal svůj příchod, po práci odchod. Pomalu jsem se začal zdokonalovat v práci na ještěrce a retracku, šlo mně to a hlavně mě to bavilo, mám rád fungující moderní techniku.

Poslední den mé práce (11.10.) jsem dostal za úkol převozit z haly na dvůr dva kamiony prázdných beden a stohovat je venku na sebe po šesti. V šest jsem sedl na vysokozdvižný vozík a slezl jsem v devět promrzlý na kost. Zašel jsem na kantýnu dát si horký čaj a hned jsem dostal od podřízené mistra za úkol vyložit další kamion. Dal jsem se do práce a najednou se objevil mistr a seřval mne kde se flákám. Něco ve mně ruplo. Řekl jsem mu, že jestli má pocit, že málo pracuji tak že já tam nemusím být. Poslal mě na osobní ať dám výpověď. Sebral jsem se a šel, šikanovat se nenechám, na to jsem dost starý. Teď po měsíci se začala zajímat agentura o moji pracovní docházku a to proto, že moje elektronická docházka vykazuje pouze sedm hodin za těch sedm pracovních dní co jsem odpracoval a že se s tím nedá nic dělat. Týden jsem dřel jako vůl a teď tohle! Teď už vůbec nelituji, že jsem to vzdal. Na tuto firmu pasuje jedno staré české pořekadlo a to zní:" Navrh huj a vespod fuj!" Dostanu za týden poctivé práce zaplacen jeden den, prodělek je taky kšeft. Drahocenná zkušenost. Howgh!

Autor: Miroslav Znamínko | čtvrtek 10.11.2016 4:37 | karma článku: 8.94 | přečteno: 223x

Další články blogera

Miroslav Znamínko

Jak jsem se rozhodl být presidentem

Naši ústavu moc neznám, jediné co si pamatuji ze školy je, že presidentem může být vlastně každý z nás, jedno ze základních pravidel je, že musí být starší osmnácti let. To už velice dávno splňuji.

10.11.2016 v 20:42 | Karma článku: 6.18 | Přečteno: 104 | Diskuse

Miroslav Znamínko

Moje platonická láska Olga Lounová

Začalo to shlédnutím pořadu Všechnopárty pan Šípa na youtub a hned potom jsem uslyšel píseň "Jsem optimista" od Olgy Lounové. A tak jsem si zamluvil lístky na muzikál M. MIA v Kongresovém paláci Praha. Já se platonicky zamiloval.

8.11.2016 v 20:44 | Karma článku: 10.47 | Přečteno: 583 | Diskuse

Miroslav Znamínko

Moje pozdní studium

Ve svých 48 letech jsem rozhodl, že si udělám maturitu a to se svým synem, aby měl příklad, že to jde. A takhle to dopadlo.

8.11.2016 v 19:39 | Karma článku: 6.92 | Přečteno: 132 | Diskuse

Další články z rubriky Miniblogy

Šárka Štefaniková

Jméno, jak prosté...

Ono se řekne jméno...ale leckdy jméno, to je od rodičů do života téměř věno....a pak se ještě dočkáte obličeje pokřiveného, kdy děcko se jménem úplně nesouhlasí a dotknete se ega jeho....

26.7.2017 v 15:17 | Karma článku: 6.38 | Přečteno: 220 | Diskuse

Šárka Štefaniková

Hůlky....

Je množství holí a hůlek, některé proto, když tělo bolí, jiné pro formování půlek...nejvíc jsou nyní hole trekingové, do neděle pro mě jenom snové....

24.7.2017 v 18:00 | Karma článku: 11.16 | Přečteno: 203 | Diskuse

Karel Ryšán

Řešit, to umíme!

Neustálé řeči o (ne)kvalitě potravin mě unavují. Trvá to příliš dlouho a stále se objevují nové a nové případy. A naši zástupci budou podávat připomínky, námitky, stížnosti atd.

22.7.2017 v 9:05 | Karma článku: 9.25 | Přečteno: 118 | Diskuse

Šárka Štefaniková

Tak nějak....

Nemohu spát, ani jíst, chci psát, chci abyste mě chtěli číst !!!!! Ať ve vedru či zimě, zdraví, či při rýmě, na cestách či v domovině.

21.7.2017 v 0:01 | Karma článku: 12.37 | Přečteno: 207 | Diskuse

Jakub Bohoněk

U burkinách a českých reakcích

Mini zamyšlení na téma adekvátnosti reakcí a logice, kterou asi nikdy nepochopím, ačkoliv se o to opravdu snažím.

19.7.2017 v 13:33 | Karma článku: 5.97 | Přečteno: 556 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 172

Miroslav Znamínko 28.2.1957 Vyučený autoklempíř, absolvoval jsem vojnu u pohraniční stráže, oženil jsem se, dvě děti, řidič kamionu, vrtař studní, OSVČ, demolice destrukce objektů (nikoli mezilidských vztahú), pojištovací zprostředkovatel, absolvent maturity, vrátný, automechanik, autoklempíř, servisní technik Staropramen, vyznavač Bernarda, servisní technik ( ledníčky, chlazení, klimatizace, pračky), kameník, prozatímní samozvaný president naší rodiny.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.