Miroslav Znamínko

Moje platonická láska Olga Lounová

8. 11. 2016 20:44:48
Začalo to shlédnutím pořadu Všechnopárty pan Šípa na youtub a hned potom jsem uslyšel píseň "Jsem optimista" od Olgy Lounové. A tak jsem si zamluvil lístky na muzikál M. MIA v Kongresovém paláci Praha. Já se platonicky zamiloval.

Vážení, ten muzikál neměl chybu, kdo ho viděl dá mně určitě za pravdu. Vyrazil jsem za svým kamarádem Honzou Horákem do Rovného u Prahy už v pátek, koncert byl až v neděli. Návštěvu koncertu jsem plánoval až na zpáteční cestě domů od Honzy. V sobotu ráno jsem zjistil, že mně poslal Tickert Art lístky na sobotu, nikoliv na neděli, to se zkrátka může stát jenom mně. Zkoušel jsem tam v sobotu zavolat, šlo mně o to aby hrála Olga, ale v sobotu zřejmě na Tickert Artu něpremávajů, nedovolal jsem se. Řekl jsem si, že ono to v neděli nějak dopadne.

A taky dopadlo, hned při vstupu do sálu paní uvaděčka přišla na to, že lístek byl na předešlý den, ale pustila mě dovnitř s tím, ať se podívám, zda-li je moje místo v druhé řadě obsazené a pokud ano, ať si vyberu nějaké vzadu, nebylo plno. Samozřejmě moje místo bylo obsazené. Vylezl jsem hned vedle zvukařova mixážního pultu, tam bylo místa dost.

Musím podotknout, že jsem si umínil mluvit osobně s Olgou hned po koncertě. Muzikál mě úplně pohltil a nejenom mne.Přede mnou seděli dvě mladé slečny a jak jsem pozoroval jejich reakce dostalo je to taky. V závěrečném aplaudu ve stoje publikum tančilo mezi sedačkami, nechávalo se unést působivými melodiemi Abby. A pak nadešla moje chvíle, vyčkal jsem u vchodu pro učinkující personál a asi po patnácti minutách jsem se dostal dovnitř. Pozdravil jsem se s Olgou a ona mně věnovala asi dvacet minut svého času v upřímném rozhovoru. Rozloučili jsme se a já mazal dolů pro svoje žebradlo, nechal jsem ho před představením v šatně. A ejhle, jaké bylo moje překvapení, v šatnách už nikdo nebyl ani moje zavazadlo.Nezbylo mně nic jiného než jít někoho najít. Nkonec jsem narazil na nějakého staršího pána z ostrahy a on přivolal pomoc. Přišla paní šatnářka a chtěla po mně lístek od zavazadla a co čert nechtěl já ho nenašel. Ani za boha. Všechno jsem prohledal, ale prostě zmizel.To už jsem byl docela na nervy, ale paní šatnářka zavolala paní produkční a ta poradila ať vyjmenuji věci, které mám v baťohu a ať se identifikuji pomocí občanky. A tak jsem začal jmenovat a potom vyndavat věci ze zavazadla, pak už jenom identifikace a podpis. Konečně dolů na parkoviště! A tam už moje auto stálo úplně samo, nikdo nikde a já mohl po tom všem domů.

Čtenáři, máš-li čas zajdi na si na M. Mia, opravdu to stojí za to! Třeba budeš dokonce sedět na svém místě, ha, ha, ne jako já!

Autor: Miroslav Znamínko | karma: 11.14 | přečteno: 592 ×
Poslední články autora