Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem se nechal napálit

10. 11. 2016 4:37:21
Odstěhoval jsem se na Rychnovsko za prací, za novým životem. Bouchli ve mně na stará kolena saze a tak jsem se rozhodl zásadně změnit svůj život a tento článek by měl pomoci ostatním, aby se nenechali napálit jako já.

Celý můj odchod z bývalého prostředí, kde jsem přestával být sám sebou měl dlouhodobou předehru. O tom napíši někdy jindy, tedy snad. Teď Vám chci popsat včerejší události okolo mého posledního zaměstnání ve firmě Simoldes Plasticos v Lipovce mezi Rychnovem na Kněžnou a Solnicí (trvalo pouze sedm dní), ale i tak si myslím, že bych za to měl dostat nějakou odměnu.

Dostal jsem se tam přes firmu, jež zprostředkovává práci. Nastoupil jsem 3.11.2016 a musím říci, že jsem byl unešen tím, jak mne přijali. To zkrátka nemělo chybu, moderní hala čerstvě postavená, všude čisto, uvařili kávu,podali vodu, posadili mne v kanceláři, kde jsem čekal na přijetí přímo panem ředitelem Herbertem Venturou, kdo šel okolo mně okamžitě podával ruku na pozdrav. U našeho jednání musel být přítomen tlumočník, pan Ventura je portugalské národnosti. Měl jsem zastávat funkci operátora výroby (skladník) a tak se taky stalo. Hned po přijetí jsem nastoupil na zásobování vstřikovacích lisů granulemi, naučil jsem se rozeznávat jednotlivé šarže granulí, jež jsou polotovarem pro budoucí výlisky automobilových dílů, naučil jsem se jezdit se zásobovacím vláčkem, to mě moc bavilo, ve volnějších chvílích jsem poklízel pracoviště zametáním abych se nenudil.

Druhý den jsem již jezdil s vysokozdvižným vozíkem a s retrackem, zakládal jsem materiál do vysokých regálů, třídil, polepoval čárovými kody, rozbaloval přijatý materiál z kamionů, nakládal kamiony nebo je vykládal. Zatím jsem pracoval bez zimních ochranných pomůcek (byla mně přidělena pouze jedna mikina, dvě trika a pracovní boty, v nichž se neuvěřitelně kazila noha (boty z umělý hmoty). Venku byla docela zima a tak jsem místy docela vymrzl. Nebylo pro mě místo na šatně, převlékal jsem se na parkovišti. To všechno jsem bral, říkal jsem si, že se to zlepší.

Ale co mě přivádělo k údivu bylo to, že jsem začal pomalu zjišťovat, že prostory určené k manipulaci a skladování materiálu jsou nedostatečné. Díky tomu vznikala spousta vícepráce, velel mně kde kdo a dostával jsem další úkoly, přestože jsem nestačil dokončit předešlé. Samozřejmě jsem nebyl tak rychlý jako zkušení pracovníci, ale snažil jsem se jak nejlépe jsem dovedl.

Zatímco já pracoval třeba na vykládce kamionu venku na dvoře, hledal mě mistr na hale. Anebo opačně,začal být nepříjemný a jednou mně dal za úkol, abych našel tu a tu krabici pomocí jejího identifikačního kodu. Vůbec neupřesnil ve kterém sektoru by se mohla nacházet, jenom řekl:" Máš na to deset minut!" No zkrátka mazec!

Za dva dny jsem dostal identifikační kartu k registrování docházky. Poctivě jsem každé ráno zaznamenal svůj příchod, po práci odchod. Pomalu jsem se začal zdokonalovat v práci na ještěrce a retracku, šlo mně to a hlavně mě to bavilo, mám rád fungující moderní techniku.

Poslední den mé práce (11.10.) jsem dostal za úkol převozit z haly na dvůr dva kamiony prázdných beden a stohovat je venku na sebe po šesti. V šest jsem sedl na vysokozdvižný vozík a slezl jsem v devět promrzlý na kost. Zašel jsem na kantýnu dát si horký čaj a hned jsem dostal od podřízené mistra za úkol vyložit další kamion. Dal jsem se do práce a najednou se objevil mistr a seřval mne kde se flákám. Něco ve mně ruplo. Řekl jsem mu, že jestli má pocit, že málo pracuji tak že já tam nemusím být. Poslal mě na osobní ať dám výpověď. Sebral jsem se a šel, šikanovat se nenechám, na to jsem dost starý. Teď po měsíci se začala zajímat agentura o moji pracovní docházku a to proto, že moje elektronická docházka vykazuje pouze sedm hodin za těch sedm pracovních dní co jsem odpracoval a že se s tím nedá nic dělat. Týden jsem dřel jako vůl a teď tohle! Teď už vůbec nelituji, že jsem to vzdal. Na tuto firmu pasuje jedno staré české pořekadlo a to zní:" Navrh huj a vespod fuj!" Dostanu za týden poctivé práce zaplacen jeden den, prodělek je taky kšeft. Drahocenná zkušenost. Howgh!

Autor: Miroslav Znamínko | čtvrtek 10.11.2016 4:37 | karma článku: 8.94 | přečteno: 228x

Další články blogera

Miroslav Znamínko

Jak jsem se rozhodl být presidentem

Naši ústavu moc neznám, jediné co si pamatuji ze školy je, že presidentem může být vlastně každý z nás, jedno ze základních pravidel je, že musí být starší osmnácti let. To už velice dávno splňuji.

10.11.2016 v 20:42 | Karma článku: 6.18 | Přečteno: 105 | Diskuse

Miroslav Znamínko

Moje platonická láska Olga Lounová

Začalo to shlédnutím pořadu Všechnopárty pan Šípa na youtub a hned potom jsem uslyšel píseň "Jsem optimista" od Olgy Lounové. A tak jsem si zamluvil lístky na muzikál M. MIA v Kongresovém paláci Praha. Já se platonicky zamiloval.

8.11.2016 v 20:44 | Karma článku: 10.47 | Přečteno: 588 | Diskuse

Miroslav Znamínko

Moje pozdní studium

Ve svých 48 letech jsem rozhodl, že si udělám maturitu a to se svým synem, aby měl příklad, že to jde. A takhle to dopadlo.

8.11.2016 v 19:39 | Karma článku: 6.92 | Přečteno: 132 | Diskuse

Další články z rubriky Miniblogy

Věra Mrhačová

34. Už po třetím čísle bolí ruka

Velitel úspěšně absolvoval kurz pojídání šneků, ústřic a žabých stehýnek a nabyté znalosti šel hned zúročit do naší vesnické hospody.

20.11.2017 v 18:17 | Karma článku: 10.06 | Přečteno: 337 | Diskuse

Radka Pilna

Český Slavík je podvodná soutěž!

Máte favorita, pošlete mu hlas v řádném oficiálním hlasování a po pár dnech se dozvíte, že byl vyřazen, protože se změnila pravidla. Zřejmě by Goťáka porazil, tak se to prostě muselo nějak obejít!

17.11.2017 v 22:46 | Karma článku: 22.31 | Přečteno: 1108 |

Věra Mrhačová

33. Fakt nehrozí, že bysme se usouložili k smrti

"Ještě že to děcko máme, to fakt nehrozí, že bysme se usouložili k smrti.“ No, někdy si říkám to stejný: „Ještě že to děcko máme.“

13.11.2017 v 16:41 | Karma článku: 14.40 | Přečteno: 597 | Diskuse

Pavel Vávra

Hesloblog 2 - Úspory

Rozhodl jsem se zavést nový typ blogu. HESLOBLOG. Jeho velikost nesmí přesáhnout počet znaků pro perex. Tady je druhý pokus na téma úspory.

8.11.2017 v 10:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 61 | Diskuse

Věra Mrhačová

32. Takovýho vola už neseženeš

„Moje dcera, tricetpět let, pani!, je na tom stejně, ten její se jen válí na gauči a když jí něco řeknu, tak si jen povzdechne: „To víš, takovýho vola jako seš ty, tati, už dneska neseženeš.“

5.11.2017 v 11:54 | Karma článku: 14.71 | Přečteno: 639 | Diskuse
Počet článků 8 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 176

Miroslav Znamínko 28.2.1957 Vyučený autoklempíř, absolvoval jsem vojnu u pohraniční stráže, oženil jsem se, dvě děti, řidič kamionu, vrtař studní, OSVČ, demolice destrukce objektů (nikoli mezilidských vztahú), pojištovací zprostředkovatel, absolvent maturity, vrátný, automechanik, autoklempíř, servisní technik Staropramen, vyznavač Bernarda, servisní technik ( ledníčky, chlazení, klimatizace, pračky), kameník, prozatímní samozvaný president naší rodiny.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.